Test otcovství

Test otcovství je laboratorní vyšetření, které umožňuje věrohodně prokázat, že domnělý otec je skutečným biologickým rodičem konkrétního dítěte. Stejně se dají také prokázat jiné typy příbuznosti (matka, prarodiče aj.) Podobně lze také vyšetřit i vzdálenější příbuznost po meči a po přeslici. V takovém případě se zkoumají jiné části DNA, které pak nejsou umístěné na autozomálních chromozómech, ale na chromozómu Y a v mitochondriální DNA.

Situace, kdy si není jeden z rodičů jistý svým biologickým rodičovstvím je velmi častá. Testování paternity je dnes již běžnou záležitostí. Mezi nejčastější žadatele patří muži, kteří si dlouhodobě nejsou jistí tím, zda dítě, které vychovávají je skutečně jejich. Jsou velmi často motivováni a hnáni svým nejbližším okolím k provedení testu otcovství. Iniciativní jsou v takových případech babičky dítěte, nové partnerky, milenky nebo dokonce kamarádi. Toto okolí nejčastěji poukazuje na rozdílnou podobu dítěte a otce. V případech, kde má muž dlouhodobě podezření, že dítě není jeho, vychází potvrzení ve 3-7 % případů. Nutno podotknout, že tito otcové pak většinou nebývají výsledky překvapeni. Pak tu jsou muži, kteří pevně ve své otcovství věří a netuší, že vychovávají cizího potomka, ale nechají si udělat test na základě nátlaku svého okolí. Těchto šokovaných mužů jsou cca 2-3 %.

Historie testování paternity

Ačkoliv je samo lidstvo staré, má testování otcovství poměrně krátkou historii. První pokusy proběhly ve 20. století, před více než 100 lety, díky objevu typů krevních skupin. Člověk má krevní skupinu buď A, B, AB nebo 0. Je-li známa krevní skupina obou rodičů, je možné předvídat i krevní skupinu dítěte. Tyto testy však nemají dostatečnou výpovědní hodnotu.

Nový způsob testování otcovství přišel ve 30. letech 20. století. Závisel na krevních faktorech Rh, Kelly a Duffy. Rozbor těchto proteinů je mnohem podrobnější než u krevních skupin, ale ani tyto testy stále nepřinášely uspokojivé výsledky. Přesto se však po nějakou dobu jednalo o nejpřesnější metodu. Přesnost tohoto sérologického testování bylo 40 %.

Velký průlom nastal v 70. letech 20. století. Otcovství se začalo testovat pomocí metody HLA. Ta využívala lidských leukocytárních antigenů. Ty se nacházejí ve většině buněk v těle a je jich značné množství. Každý člověk po rodičích získává unikátní soubor antigenů HLA a to je k určení paternity klíčové. Výše účinnosti závisí na tom, jak moc je HLA typ domnělého otce v populaci vzácný. Nevýhodou byla nutnost poměrně vysokého množství krve k provedení testu. Proto se nesměly provádět na kojencích, kteří byli mladší 6 měsíců. Půl roku je pro nejistého otce velmi dlouhá doba.

Zázračný objev DNA

DNA je deoxyribonukleová kyselina, která byla objevena již v roce 1869. Teprve objevy 20. a 21. století však přinesly významné poznatky o struktuře a vlastnostech DNA. Na zkoumání dědičnosti a samotné DNA se podílelo mnoho významných vědců. Za zakladatele dnešní genetiky, jehož práce předstihla svou dobu, je však bezesporu považován brněnský kněz a profesor Johann Gregor Mendel. Další průlom na poli genetiky přineslo v 80. letech testování otcovství pomocí DNA. Jedinečnou kombinaci DNA zdědí každý člověk po svých rodičích. Stejnou mají pouze jednovaječná dvojčata.

Nabízejí se dvě metody s přesností 99,99 %:

• RFLP – vzorky jsou získávány z krve a následně jsou pomocí restrikčních enzymů rozloženy na různě velké fragmenty. Tyto fragmenty patří matce a otci v poměru 50:50. Je-li zjištěna neshoda u většího počtu fragmentů je otcovství vyloučeno. Tato metoda je velmi přesná, zároveň však složitá a trvá delší dobu.
• PCR – na rozdíl od RFLP stačí malý biologický vzorek, a to téměř z jakékoliv části těla. V této metodě je možné vyvářet libovolné množství kopií cíleně vybraných úseků DNA. I zde platí, že polovina patří matce a druhá otci. Následná analýza určí, zda se jedná o biologického otce či nikoliv. Tato metoda se stala v 90. letech normou. Je nejen nejpřesnější a současně nejrychlejší.

Běžně prováděné testy otcovství jsou anonymní. To znamená, že vzorky nejsou uvedeny pod jmény, ale evidují se pod číslem. Při provádění anonymního testu otcovství není dokonce ani nutná návštěva laboratoře, ale vzorky stačí poslat poštou. U těchto testů není možné jmenovitě uvést testované osoby. Ve vyhodnocení se pouze uvádí, že osoba, od které byl odebrán vzorek číslo jedna je či není biologickým otcem osoby, od které byl odebrán vzorek číslo dvě. Jmenovitě se účastníci uvádí pouze tehdy, pokud laboratoř ověří jejich totožnost při osobní návštěvě. Tak je tomu například vždy u soudně nařízených testů. U soudně nařízeného testování DNA se k odběrům dostaví oba rodiče a provádí se důsledná identifikace, zpravidla doprovázená pořízením fotografie a otisku prstu, aby se předešlo možnosti záměny testovaných osob (například nastrčením cizího dítěte nebo jiného muže místo dotyčného otce).

Výsledky anonymních testů jsou určeny pouze pro potřeby zadavatele, tzn., že nemohou být použity v soudním sporu či při jiném úředním jednání.

V přibližně 70 % všech případů jsou žadatelé otcové a ve velké většině případů si test provedou bez vědomí matky dítěte. Pro jakýkoliv test DNA je nutný souhlas testované osoby. U nezletilých je nutný souhlas zákonného zástupce, tedy alespoň jednoho z rodičů uvedeného v rodném listě dítěte. To znamená, že pokud si o test zažádá jeden z rodičů, podepisuje informovaný souhlas a druhý rodič nemusí být o testu vůbec informován a tím pádem nemusí ani znát jeho výsledek.

Je zcela logické, že ženy s tímto postupem většinou nesouhlasí. Už samotný návrh k provedení testu vlastního dítěte vnímají jako osočení z nevěry, projevení nedůvěry a pro některé je dokonce důvodem k rozchodu.

Z každodenní praxe testujících laboratoří provádějící anonymní DNA testy paternity vyplývá, že pro fungování rodiny je v naprosté většině případů lepší, pokud má otec možnost nechat si dítě otestovat v tichosti a bez vědomí matky, protože v případech testů zadávaných otci z fungujících rodin je biologické otcovství potvrzeno u více než 90 %.

Nezřídka využívají tichého testu paternity i matky, které si potřebují svoji jistotu potvrdit. Anonymní testy rodinu většinou buď zachrání nebo v případě, že je manželství v rozpadu, rozchod urychlí.

Právní zásada „Matka je jistá, otec nejistý“.

Pokud spolu rodiče vychovávají více dětí a matka si není jistá pouze u jednoho z nich, je zde řešení v podobě sourozeneckého testu, který odhalí, zda mají sourozenci společné oba rodiče nebo pouze matku a různé biologické otce.

Jak probíhá test otcovství?

K testu otcovství je nejprve nutné odebrat biologické vzorky domnělého otce a dítěte, popřípadě i od matky, a získat z nich DNA. Jako dobrý vzorek poslouží krev, plodová voda, kůže, vlasy (s vlasovou cibulkou) nebo sperma, ale nejčastější je testování z tzv. bukálních stěrů. To je výtěr buněk ze sliznice ústní dutiny (vnitřní povrch tváře), který se provádí pomocí speciálního malého kartáčku nebo vatového tamponu. Pro test se použijí buňky, které ulpí na tamponu. Stačí jejich malé množství, protože metody získání DNA profilů jsou velmi citlivé. Odběr je velmi rychlý, není nepříjemný a testovaná osoba jej může provést sama v domácích podmínkách. Vzorky pak odešle do laboratoře poštou.

Test paternity již v průběhu těhotenství?

Některé laboratoře nabízejí také informativní prenatální testy, ovšem ani tak není jisté, že takový test skutečně provedou. Zájemce z etických důvodů většinou odmítají, ale po pečlivém zvážení mohou udělat výjimku. Poptávka po takových testech je častá. Provedení testu v těhotenství nezakazuje žádný zákon v ČR. Není tedy nelegální ani nijak pokoutný. Neexistuje ani žádný etický kodex, který by tento test zakazoval. Přesto si nikdo z odborníků z etických důvodů nepřeje, aby otcovství, které vidí zadavatel (otec) jako nesprávné bylo příčinou interrupce.

Pokud laboratoř po pečlivém zvážení test umožní, může ho provést již od 9. týdne těhotenství za předpokladu, že se jedná o těhotenství s jedním plodem a ani u jednoho z testovaných nebyla provedena krevní transfúze, transplantace kostní dřeně nebo orgánů v posledních 6 měsících před odběrem vzorků. Testy jsou neinvazivní a provádí se ze vzorků žilní krve matky a výtěru z ústní dutiny otce. Nebuněčná cff DNA nenarozeného dítěte je získána z krve matky a porovnávána s DNA údajného otce a matky. Fragmenty mimobuněčné cff DNA jsou přítomné v krevním řečišti matky mimo mateřské krevní buňky.

Jiný otec nemusí znamenat konec výchovy

Pokud genetický test prokáže, že je biologickým otcem dítěte někdo jiný, může dotčený otec dítě odmítnout. Zde je třeba si uvědomit, že dítě za nic nemůže a pokud ho otec již nějakou dobu vychovává, dítě je na něj dlouhodobě fixované. Odmítnutí je pak pro něj velmi negativní životní zážitek. Sociologové zastávají názor, že vazba otec – dítě se vytváří a upevňuje především výchovou. Předání genetického materiálu může být považováno za podružný faktor. Tuto teorii ostatně potvrzují harmonické rodinné vztahy rodičů a dětí zplozených umělým oplodněním anonymního dárce (v případě neplodnosti otce).

Tatínek, který dítě láskyplně vychovává, je pro něj nepochybně mnohem důležitější než zcela neznámý člověk, který dítě zplodil. Pokud se vy nebo vaše dítě stanete účastníky v této genetické záležitosti, přejeme vám hodně štěstí a pevné rodinné zázemí.

Těšíme se na vás u dalšího článku z našeho blogu.