Zamlklé těhotenství (missed abortion) přichází nečekaně a jeho zrádnost spočívá v mystifikaci vlastního těla. Je nenápadné a zrádné. O tomto tématu se moc nemluví, ale zamlklé těhotenství si prožilo hodně žen. Dobrou zprávou je, že i přes tuto nepříjemnou zkušenost se většině žen podaří znovu otěhotnět.
Ve chvíli, kdy žena zjistí, že je těhotná, doporučují většinou lékaři počkat s oznámením svému okolí až do 12. týdne. Do této doby hrozí zvýšené riziko samovolného potratu. Zamlklé těhotenství je forma spontánního potratu, kdy nejsou hormonální hladiny v krvi dostatečně vysoké, děloha se nezvětšuje a ultrazvuk neprokáže živý plod. Smutný fakt se objevuje nečekaně a nedává o sobě znát. Je to stav, během kterého dochází k odumření plodu, tělo jej následně nevyloučí a u těhotné ženy se i nadále vyskytují těhotenské příznaky. Při takovém stavu nedochází ke krvácení, bolestem ani se neobjevují žádné varovné signály a žena sama tak nemá možnost poznat, že se plod přestal vyvíjet. Zbytek těla si toho ale nevšimne a dál produkuje těhotenský hormon a žena se také těhotná stále cítí. Spolu s nežijícím plodem zůstává uvnitř dělohy také placenta. Tuto smutnou skutečnost zpravidla odhalí až lékař při rutinní kontrole.
Zamlklý potrat může zůstat neodhalený až po dobu týdnů. V tom je zákeřný a emocionálně náročný. Statistiky uvádějí, že až třetina všech těhotenství končí jinak než porodem čili nějakou těhotenskou ztrátou. Téměř k 80 % těhotenských ztrát přitom dochází v průběhu prvního trimestru a nejčastěji ihned po početí, kdy žena ani neví, že je těhotná a samovolný potrat proběhne pod obrazem opožděné menstruace. Žena má však pocit, že se jí opozdil cyklus. Přitom kdyby si udělala těhotenský test, zjistila by, že je těhotná. Nejedná se přitom o nic výjimečného. Lékaři považují potrat za přirozený jev, pomocí kterého se příroda zbavuje geneticky chybných zárodků a snižuje tak riziko narození jedinců s vývojovou vadou.
Do které doby hrozí zamlklé těhotenství se přesně určit nedá. Obecně se za rizikové období považuje první trimestr. Tehdy je riziko samovolného potratu nejvyšší. Častým předpokladem bývá vývojová vada, ať už genetická nebo morfologická. Ve většině případů má tedy zárodek závažné chromozomální abnormality, které mu nedovolí pokračovat ve vývoji. Zjednodušeně lze říci, že je to situace, kdy se potká nekvalitní spermie s kvalitním vajíčkem a funkční spermie s nekvalitním vajíčkem. Porucha také může vzniknout až po spojení spermie a vajíčka, rýhování, dělení, při uhnízdění embrya či v jeho následné výživě. Příroda si v takovém případě poradí sama právě spontánním potratem. Z toho vyplývá, že těmto nejčastějším příčinám samovolného potratu může žena jen obtížně zabránit.
Výzkum vědců z různých univerzit mj. naznačil, že důvodem opakovaných potratů a zamlklých těhotenství může být tzv. „superplodná“ děloha. Zatímco děloha zdravé ženy rozliší mezi kvalitními embryi a umožní uhnízdění jen těm s vyšší kvalitou, „superplodná“ děloha dovoluje uhnízdění všech embryí, tedy i těch nevhodných (defektních). Poškození některých z nich je tak velké, že nemají šanci na další vývoj a dochází k opakovanému potratu nebo zamlklému těhotenství.
Zatím neprokázanou hypotézou je výzkum z roku 2013, který tvrdí, že opakované potraty a zamlklá těhotenství mohou být způsobeny abnormální hladinou tzv. NK buněk, které jsou součástí imunitního systému. Podle vědců z tohoto výzkumu by mohlo být řešením podávání steroidních hormonů opakovaně potrácejícím ženám.
Každý potrat může být silným traumatizujícím zážitkem, a to i v případě, že ho podstoupíme dobrovolně. Zamlklý potrat je z psychického hlediska ještě náročnější než klasický samovolný potrat. Zatímco v případě samovolného potratu žena minimálně tuší, že něco není v pořádku a podvědomě se na to připravuje, u zamlklého těhotenství se ke všem negativním pocitům přidává ještě velký šok. Do té doby vnímala svoje těhotenství jako bezproblémové a prospívající a najednou je bez varování prohlášené za ukončené. Odumřelé embryo, které tělo nedokázalo samo vypudit se odstraňuje pomocí chirurgického zákroku – vyčištění dělohy (kyretáže). Revize dělohy (kyretáž) je gynekologický zákrok, který trvá cca 20 minut. Provádí se v celkové anestezii. Důležité je, aby se žena na zákrok dostavila nalačno. Po aplikaci anestetika gynekolog dezinfikuje pochvu a děložní hrdlo. Poté je do pochvy zavedena trubička, kterou při zákroku procházejí nástroje používané k odsání nebo vyškrábnutí obsahu dělohy. Po zákroku je většinou nutná jednodenní hospitalizace. Po revizi dělohy žena týden až dva slabě krvácí nebo špiní. Může dojít i k odloučení sražené krve a není třeba se této skutečnosti lekat. Nemělo by však docházet k silnému krvácení. V případě, že tomu tak je nebo žena krvácí déle než 14 dnů, neměla by otálet s návštěvou u lékaře.
Po revizi dělohy je důležité dodržovat šestinedělí a klidový režim. Zásady šestinedělí jsou podobné jako tomu bývá po porodu, protože i zde hrozí riziko infekce.
Názory odborníků se liší, ale vhodné je aspoň po měsíci. Nejlépe po první menstruaci, která se dostaví na konci šestinedělí. Rozhodně se však vyplatí nespěchat a mateřství odložit až na 3 – 6 měsíců po zákroku. Je velmi důležité, aby děložní sliznice měla dostatek času dorůst.
Každá žena a její partner takové zklamání prožívají jinak a je to tedy velmi individuální. Mohou se objevit změny nálad, výbuchy hněvu, pocity bezbřehého smutku a beznaděje. Emoce není třeba potlačovat. Tuto složitou situaci si žena nejlépe „odžije“ tak, že bude mít možnost povídat si o ní se svými blízkými, s odborníky nebo s kamarádkami. Je dobré vrátit se ke svým někdejším aktivitám a dělat všechno jako dřív. Dříve nebo později se život vrátí do běžných kolejí a stane se vlídným a radostným. V takové klidné době nastane opět ten vhodný okamžik pro nové mateřství.
Těšíme se na vás u dalšího článku z našeho blogu.