Rozhodli jsme se, že nezůstaneme jenom u našich babiček, ale že vás vezmeme ještě dál. I nás totiž velmi zajímalo, jak se porodnictví celá staletí vyvíjelo. O jeho historii se zmiňuje mnoho odborné literatury a my vám rádi ukážeme aspoň malou část toho, jak dobrá a užitečná jeho cesta byla.

Samotný porod je vždy velký zázrak. Pokud v dávné historii dopadl navíc dobře a přežila ho maminka i dítě, byl to navíc i ohromný úspěch. Tím, jak se vyvíjela samotná medicína, získávalo i porodnictví na důležitosti jako velký a samostatný obor.

Pravěk

O porodnictví v pravěku toho příliš nevíme, neboť se dochovalo jen velmi málo poznatků. Přesto je možné udělat si představu díky archeologickým nálezům. Mezi významné objevy patří hliněné sošky Venuší. Zvýrazňují především ty části těla, které sloužily k porodu a výživě. Vedle stojících sošek Venuší se našly jiné sošky, v poloze sedu nebo dřepu. Ty pravděpodobně představuje nejstarší porodní polohu. Již pravěcí lidé věděli, že by neměli nechávat rodící ženu samotnou a proto ženy často rodily v přítomnosti příbuzných, zkušených žen a šamanů. Pravděpodobně však rodily bez jakékoliv pomoci.

Porod ve vyspělých kulturách starověku

Z této doby se již dochovaly četné archeologické nálezy a písemné prameny. Každá tehdejší společnost kladla na porod jiné nároky. Medicína byla směsicí náboženství, magie a kouzel. Rodičkám se snažily pomáhat přítelkyně, sousedky a starší zkušené ženy, které již rodily. Z této pomoci se postupně vyvinula uznávaná a potřebná profese porodní báby.

Babylon

Babylonská kultura přinesla vynález porodní židle, odkud se rozšířila do celého světa. Babylóňané se snažili porod ovlivňovat také farmakologicky, za pomoci bylin. Přesto se úspěšný porod stále přikládal magickým rituálům, božstvům, modlitbám a nejrůznějším amuletům. Porodní poloha byla nejčastěji vzpřímená nebo vkleče. K porodům ve vyšší společnosti se využívaly porodní stolice k opírání předloktí. Během starověké éry se k porodům přidávali první lékaři ve společnosti věštců a zaklínačů. U těžkého porodu lékaři předepisovali rodičkám nápoj z černého piva, rulíku, užanky a řeřichy. Po jeho vypití měla budoucí matka rychle porodit. Věřilo se také v kouzelnou moc měděného prachu, ke kterému stačilo rodičce pouze přičichnout, aby se jí ulevilo.

Egypt

Egyptské nálezy vypovídají, že u porodů egyptských žen nebyli vítáni lékaři ani jiní muži. Lékaři byli přivolaní ve výjimečných případech a při komplikacích. Porodní báby asistující u porodu od nich dostávaly jen málo praktických rad. Porod byl v této době považován za velmi nebezpečný, protože úmrtnost novorozenců se odhaduje až na 30 %, nevyjímaje bohaté společenské vrstvy. Nejběžnější porodní poloha u egyptských žen byla vkleče, v podřepu, v sedu na hliněných cihlách nebo dřevěných stolicích. V takových polohách využívaly porodní báby gravitaci a seděly přímo u rodičky na zemi, aby se snažily dítěti pomoci na svět. Tehdy vznikaly první porodnice nebo speciální porodní chýše. V těchto malých chrámech byly ženy od ostatních odloučené, prohlášeny za mrtvé a po porodu opět slavnostně vzkříšeny. Ženy mohly rodit také doma ve speciálních plátěných přístřešcích nebo na střeše domu. Důležité totiž bylo důsledné oddělení od obytné části domu. Postupem času doznala změn i porodní poloha. Ženy z nižších vrstev rodily nejčastěji v poloze na boku. Vznešené ženy rodily na zdobeném lůžku a královna Kleopatra k porodu měla dokonce svou vlastní místnost.

Řecko

Porodnictví v Řecku mělo pro Evropu velký význam. Nejvýznamějším lékařem v antickém Řecku byl Hippokrates, jehož působnost sahala i do oblasti porodnictví a gynekologie. Velkou odbornou osobností byl ženský lékař Sorános z Efesu. Z této doby se dochovalo mnoho spisů, které nám o porodnictví mnohé vysvětluje.

Ženy z vyšších vrstev v té době již obvykle rodily na porodnickém stole nebo posteli. Rodičky pocházející z chudých poměrů rodily stále v podřepu nebo na židli. V té době se již porodníci snažili při komplikacích plod v matčině těle obrátit. Ne vždy se to podařilo, a proto se snažili zachránit aspoň samotnou rodičku. Takové porody, bohužel, nedopadly nikdy dobře pro samotné dítě. U porodů pomáhaly porodní báby, které až v případě komplikací volaly muže. V té době prošla proměnou i tato profese. Sám lékař Sorános vypsal nároky na vlastnosti a schopnosti, které by porodní bába měla splňovat: dobrou paměť, pracovitost, vytrvalost, mravnost, slušnost, mlčenlivost, zdravé smysly, silnou tělesnou konstituci, krátké ostříhané nehty, jemné prsty nedrsné prací, teoretické i praktické vzdělání ve všech oblastech lékařství, zkušenost, odvážnost, schopnost poradit, mít za sebou vlastní porod, vyšší věk. Neměla být ani pověrčivá a ziskuchtivá. Tyto požadavky byly předávány až do 19. století.

Historie porodnictví v Čechách

Porodnictví v Čechách se kolem 17. a 18. století vyvíjelo podstatně pomaleji než v ostatních evropských zemích. Postupně ale vznikly proslulé školy, které měly vzdělávat jak porodní báby, tak i mediky a ranhojiče. V té době vznikají důležité učebnice babictví, které vydávají nejznámější lékařští porodníci u nás (F. J. Mošner a A. J. Jungmann).

Porody vedly samotné porodní báby, na které byly kladené požadavky přibližně stejné, jako kdysi v antickém Řecku. Česká porodní bába rodila normální porody, ale musela včas odhadnout, kdy se již jedná o patologii a povolat k porodu i lékaře. Důležité bylo, aby dávala obzvlášť pozor na trhliny hráze, protože poranění se u porodu nešila. Její povinností bylo zajistit rodičce tichý a postranní pokoj. Podkládala rodícím ženám záda a hlavu a do nohou postele vkládala tvrdý polštář s tkalouny, o který se rodička zapírala nohama a tkalouny mohla držet při bolesti. Doporučená poloha byla poloha na znak nebo na boku. Často ale mohla žena rodit i ve stoje nebo na porodní stolici.

Porod ve 20. století

Většina žen rodila raději doma i v 1. polovině 20. století, ačkoliv první porodnice v Českých zemích byla v chodu již v 17. století. Ještě dlouho upřednostňovaly lepší a důstojnější domácí péči. Ženy z vyšších vrstev měly obavy z infekcí a horečky omladnic a proto si porod raději zajistily v domácím prostředí. Ženy z chudých vrstev často rodily v porodnicích nebo na poli či v lese, kde právě pracovaly. Na těhotné ženy z chudých poměrů se nebral takový zřetel, a ačkoliv rodily mnoho dětí, dožilo se vyššího věku jen málo z nich.

Rodit doma bylo běžné až do roku 1940. Takové porody vedly porodní asistentky, většinou za přítomnosti lékaře. Od roku 1956 byla umožněna bezplatná péče v porodních ústavech. Rozhodující již nebyly peníze, které rodička měla, ale závažnost jejího zdravotního stavu. Porodů doma výrazně ubylo a docházelo k nim pouze v případě, že se rodička nedostala včas do porodnice. Hygiena v porodnicích nabyla na důležitosti i kvůli obavám z častých nemocničních infekcí.

Zapovězené květnové svatby

S porodem souvisí také zapovězené svatby v měsíci květnu. Hrozivě znějící pověry vzniklé v 18. století „Svatba v máji, do roka máry“ nebo „Svatba v máji, nevěsta na máry“ byly postaveny na reálném základu.  V této době totiž byly nevěsty vystaveny hned dvojímu riziku. Zpravidla otěhotněly hned po svatbě a těhotné pak tvrdě pracovaly na poli a v hospodářstvích. Protože se nemohly šetřit, často těhotenství končilo potratem a nezřídka i jejich smrtí. Dalším rizikem byl porod, protože děti z takového těhotenství se rodily v zimních měsících nebo na přelomu zimy a jara. V tu dobu již lidé neměli takové zásoby jídla a museli se uskromňovat. Budoucí matka byla proto mnohdy hubená, oslabená a neměla dost vitamínů. Často se stávalo, že porod nepřežila. 

Na takovou pověru však dnes můžete s klidným svědomím zapomenout. Porodnictví sice ušlo dlouhou a trnitou cestu, ale díky mnoha odborným poznatkům a zkušenostem je na té nejvyšší úrovni a stále se zdokonaluje.

Klidný a úspěšný porod 21. století

Současné porodnictví se soustředí nejen na porod zdravého novorozence, ale také na vytváření krásných vzpomínek, které chtějí rodiče sdílet se svými blízkými. Dnešní doba, naštěstí, přeje respektu individuálních přání rodiček i jejich partnerů a porody tak probíhají v klidné a radostné atmosféře za dohledu odborníků. Zdá se až neuvěřitelné, že to nebylo vůbec samozřejmé. Není to totiž ještě tak dávno, kdy otec k porodu vůbec nesměl. Své čerstvě narozené dítě si tak nemohl pochovat a při návštěvě porodnice se na něj mohl dívat pouze přes skleněnou stěnu.

Ať už si vyberete jakýkoliv způsob a prostředí pro tak důležitý okamžik, přejeme vám, abyste na něj měla jen ty nejkrásnější vzpomínky.

Těšíme se na vás u dalšího článku z našeho blogu.